JAK NA STRACH
Transformace vědomí je skutečně krásná věc, jen kdyby to občas tolik nebolelo. :-)
Nevím, jak je to u Vás, ale u mě to bývá i tak, že když už si řeknu, kolik jsem toho zvládla, odblokovala, jaká je to úleva a jak se mi už zase daří a jak všechno šlape a zas jde a že teď už jsem teda nejspíš konečně už „za vodou“, tak ono se to znovu spustí a hnedle na mě zase něco vybafne. Nevím, možná, aby se tady člověk prostě nenudil :-)
Poslední dva měsíce byly velmi velmi bujné a dělo se toho mnoho a vylézalo toho na světlo Boží taky mnoho.
Každopádně jsme si i s kamarádkami začaly hodně povídat na téma strach.
Jedna skvostná diskuse (kéž mi kamarádka odpustí – nemyslím to zle – spíš je z toho jasně patrné, že teorie, moudra a slova moudrých bývají dost k ničemu, když člověk prostě vážně neví, jak na to a nezná ty principy, jak funguje podvědomí - nevědomí a vědomí a jak funguje srdce a duše, traumata a emoce).
Takže asi takto pravila kamarádka: „ Já se Ti dívám na ty televizní kartářky a věštce a oni tam všichni mluví o tom, že se musíme zbavit bloků, uvolnit bloky a uvolnit i strach. Ono to smysl dává, jenže už tam neřeknou jak.“
A tak jsme začaly diskutovat.
Říkám: „Ale to přece víš, když Tě přepadne strach?“
Ona: „ To víš, že vím. A dokonce vím, čeho se bojím.“
Já: „Tak vidíš, to je pozitivní, alespoň přesně víš, že Tě navštívil pan strach“
Ona: „To vím, ale co s tím holt teda dělat?“
Já:“ No nejlépe v reálu pod vlivem strachu nedělat nic a nekonat. Mohla bys udělat přesně to, co přivodí to, čeho se bojíš. Na co se soustředíš, tou cestou šlapeš a to děláš.“
Ona: „To je asi pravda. A jak se toho strachu mám teda zbavit? Co mám dělat, abych se nebála toho, čeho se v tu chvíli právě bojím?“
Já: „Ale to se bojíš něčeho, co se ještě nestalo.“
Ona: „To je fakt. Jenže ono už hodně věcí (rozumějte situací atd.) takhle kdysi právě dopadlo.“
Já: „To je fakt. Takže jsi prostě v tu chvíli jen v minulosti a zažitých pohromách.“
A tak jsem si řekla, že napíšu, jak to někdy dělám já:
I mně někdy chvíli trvá, než si uvědomím, že moje myšlenky jsou výplodem strachu. Někdy jsou to minuty, jindy hodiny a někdy i dny. Kolikrát sedím, o něčem přemýšlím, něco v hlavě prostě řeším, hledám cestu a jak dál a teď mi hlavou proběhnou fakt různé katastrofické scénáře. Mně osobně to tedy nejde zastavit taky vždycky nějak hned a v počátku zatím. Ale jak si „užívám“ těch katastrofických scénářů, najednou to přijde. „Šmarjápano, a už je tady zase strach.“
Tomu se říká na půl výhra.
Hned, jak si tohle uvědomím, pokračuji už jako automat takto: „ Je tohle, o čem přemýšlíš, skutečně to, co chceš, aby se stalo?“
Odpověď z nitra a v hlavě zní jasně: „Jasně že není.“
A přichází další otázka v hlavě: „ A jak bys chtěla, aby věci (rozumějte situace, život) vypadaly a dopadly?“
No a tady to přichází – tady už je třeba otočit se do svého srdce a ne do hlavy a do klasického rozumu.
Někdy stačí, že od srdce pocítím klid. Člověk si totiž nějak vzpomene, kolikrát už se bál a ono to vždycky nějak dopadlo – a dopadlo to taky dobře a kolikrát jinak, než jak se to hlavou snažil vymyslet.
Jindy se vynoří nejdřív pocit a pak i takový pocitový prožitek – jako by už člověk něco vážně prožíval a ukáže se skutečná, pravá a nejniternější touha srdce. Jako by začalo něco běžet na našem vnitřním plátně jako v kině a my to cítíme, jako když prožíváme nějaký film, ale cítíte to jako byste to v tu chvíli skutečně a už vážně prožívali.
Všichni vlastně víme, po čem skutečně naše srdce touží a co a jak by chtělo prožívat.
A tohle někdy prostě stačí, aby se člověk vrátil zpátky na cestu.
Někdy to chce trochu větší práci na sobě – ale o tom třeba někdy jindy, až se mi vlastní prožitky a objevy zase podaří dát do slov.
Komu se mé povídání líbí a koho to i zajímá a vnímá to jako i pro sebe přínosné – tak když zadáte svůj email v kolonce novinky vpravo na stránkách – budou Vám avíza na nové články chodit přímo do Vaší emailové schránky.