Energetické kreslení i vzniklé obrazy jsou mými poklady
Od počátku kreslení se setkávám s různými lidmi i názory a od těchto dvou začnu:
Obrazy a obrázky co tvořím jsou vlastně dekorativní umění – tak to je názor mého kolegy, se kterým spolupracuji na jiných věcech a projektech a to od počátku.
Od počátku mi také pěkně lezl na nervy – protože, když chci vytvořit dekoraci – tak musím vědět, co chci vytvořit..což já s energetickým kreslením za pomocí pravé hemisféry a propojení s univerzem či v napojení na duši a energii člověka, pro kterého kreslím...vlastně nikdy nevím. Já nikdy nevím, co vytvořím ani co začnu tvořit, když ke kreslení sednu.
Dekorativní umění mě sice jako název vytáčelo..ovšem také nutilo pořád dokola a různými slovy vysvětlovat a také přemýšlet jakými slovy chci a můžu říct dotyčnému, co při kreslení prožívám.
Chvála budiž nápadu a názvu dekorativní umění :-)
Druhý super názor už je mi bližší a ten zní – jsou to obyčejné čmárance. Ano, vážení přátelé, ano. Přesně tak nějak to kreslení začíná a přesně tak nějak to i v průběhu vypadá – já prostě začnu čmárat.
Jenže, jak už jsem párkrát pravila – tyto obrazy fungují i jako symboly. Co člověk nakreslí, mívá pro vesmír mnohem větší sílu než tisíc slov...je to prostě symbol pro zhmotnění. Takže díky takovému čmárání, člověk něco načmárá a vesmír to pochopí kolikrát ještě dřív než já a nebo Vy :-)
Takže taková čmáranice může otevřít i dveře do jemněhmotného světa a nebo pozvat jemněhmotné bytosti do světa mého – nebo Vašeho.
A co se pak může dít?
Tak třeba to, co mně. Měla jsem nějaké ty zdravotní problémy – tíha na prsou, tíha v plicích, těžké dýchání a já bych i dneska řekla, že tíha celá jsem byla v jednu dobu. A nechtělo se mi tu být. Paradox této poslední věty spočívá v tom – že když někde nechceme být..tak ve skutečnosti toužíme po úlevě a po svobodě či vysvobození...to samozřejmě vím až dneska :-)
A tak si tak ležím a pláču v tom posledním tažení a co se nestane?
Bytopst bez těla a přeci jsoucí vstrčí ruce do mého těla a tam něco urve, tam něco protřepe a já nevím, co si myslet.
Čumím jak puk, pusu dokořán, vím, že alkohol jsem ten den nepila, abych bláznila...a tak to nechávám proběhnout...plíce protřepány a bytost nikde a já paf.
Pár dnů mě pak ta bytost provázela a přikládala mi ruce na hrudník – vždy stála za mnou a přikládala ruce...a..jednoho dne prostě zmizela.
Tak tohle jsem zažila....hlava mi to nepobírala – jen tělu bylo lépe....a nepobrala jsem to a nedokázala přijmout ani jako zázrak ani jako fakt dost dlouho....a tak se hold některé ty fyzické trable pomalu začaly vracet, abych je řešila nějak jinak.....nicméně dneska dokážu přijmout jako fakt, že tohle jsem cítila a tohle jsem tehdy zažila.
Obrazy jsou jako symboly a odstartovaly mi mnohé změny a nové věci v životě. Proto jsou pro mě všechny tak cenné. Cenné je už to, jak vlastně vznikají – žádný umělecký záměr, žádný zlatý řez a rozměřování plochy a přenášení proporcí – žádný vědecký přístup..prostě jen tak začít čmárat. Už to je pro mě velký zázrak – celý proces vzniku obrazu. I když je nemůžu zařadit do škatulky umění – neb nejsem akademický malíř a nemám žádné extra umělecké vzdělání kromě základní výtvarné průpravy na textilce...jsou svým způsobem snad víc než uměním – jsou pro mě zázrakem.
Je pro mě velmi těžké stanovovat cenu obrazů – tedy originálů. Protože já vím, co jsem s obrazem prožila, já vím, jak vznikal a co jsem prožila nad vznikem i potom a vím, že pakliže je člověk citlivý a vnímavý a dokáže se se symbolem a energií obrazu propojt – mohou se v jeho životě začít dít zázraky.