Když tělo a hlava konečně jedno jsou
Příběh, který Vám teď budu vyprávět, je víc než deset let starý a zřejmě za tu dobu vlastně vůbec nezestárnul – naopak. A to se všechno dozvíte.
Jednoho dne jsem se probudila s těžkou tíhou na plicích a kdyby jen tíhou...už jen dýchat neuvěřitelně bolelo natož se dotknout rukou hrudi a žeber. Všechno v jednom ohni zaníceném a bolestivém.
Vypravila jsem se tehdy ke své lékařce. Její verdikt zněl až tragikomicky: „Nic Vám není, paní Šnajdrová.“
Myslela jsem si, že ta dáma si ze mě snad dělá legraci. Jak – nic mi není, když nemohu dýchat a dotknout se těla, aby to nebylo bolestivé...????
No prostě je to tak – nic mi z lékařského hlediska nebylo...takže jsem se z ordinace doplazila domů a přemýšlela, co s tím tzv. NIC tedy asi udělám a jak ho vyřeším.
Nejdřív se šlo pro bylinné čaje na nachlazení, průdušky, kašel...super a co teda dál? To kdyby jeden věděl..každý nádech znamenal bolest, každý dotyk znamenal bolest, ale mně přeci vlastně vůbec nic není..Že bych šla třeba posilovat, běhat nebo vycídila celý byt, když jsem tak fit? Asi ne.
Ok – takže mně nic není..jenže něco cítím..takže, co by to mohlo být a tyhle pocity zapříčinit? Pravda, jsem silný kuřák...tak že by dehet, asfalt a nevím co mi to moje tělo vlastně všechno zaneslo?
Ok – dobře – může být..čím to můžeme uklidit..???
Dehet a asfalt – docela chemickej nářez..To asi hadříkem neutřem a vodou nevyplavíme..JOOOOOOOOOO – Zlatá Luisa L. Hay a její povídání v knížce o rakovině a jak na ni vyzrát – vizualizacemi...jenže musí být takové, abychom jim my věřili a aby v nás nezpůsobovaly další boje, traumata, chaosy a prostě další vnitřní neklid...Takže – jak půjdem na asfalt a dehet v těle?...To bude chtít chemickej nářez na odstranění...jasnýýýý..mám to!!!..Já si prostě pozvu do těla speciální trpasličí miniaturní uklízecí četu se speciálními čistícími prostředky :-)
Tak jsem tedy tři dny ležela a hlavně usínala s představou, jak trpaslíci s kartáči a košťaty a hadry v mém těle – tedy v oblasti hrudi doslova řádí... :-)
Za tři dny jsem vyskočila z postele a byla jsem opět fit. Díky trpaslíčci!
Chvíli na to se vyskytla v nemocnici kamarádka...rameno v čudu, zanícené, bolestivé, nalívali do ní hadičkami výživy a kde co a pořád nic...tak jsme si hold my dvě spolu "pokecaly"...co za tíhu to nese a jak je to fakt hold takto těžké a co jako s tím zánětem...Sluníčko ho v pohodě rozpustí a pak se to z těla prostě vypaří a je to..jo a bylo to..za dva dny šla z nemocnice domů.
No a jak jsem tak v tom roce 2010 začala kreslit – tak tyhle vzpomínky se vrátily...a na jejich počest jsem se rozhodla vytvořit Regenerační polštářek – ne aby léčil..Aby připomínal a startoval proces v nás.
Aby připomínal, jakou sílu naše hlava má, aby připomínal, jaká síla naším tělem proudí a jakou máme nad sebou svou vlastní moc.
Regenerační polštářek i krásně a luxusně vypadá a je pro Vás k dispozici zde.