KOMETA - OBRAZ S PŘÍBĚHEM.
Za každým obrazem je vlastně kus života a prožitku.
Tenhle je tak trochu zvláštní – má v něčem prvenství.
Jak vznikal obraz Kometa:
Obraz jsem kreslila v dost zvláštním odbobí dosti zvláštních vnitřních bouří a vypadal od počátku úplně jinak. Nemyslím, že ty bouře byly nějak zlé a ničivé – vlastně jsem si poprvé v životě začala toho vnitřního vření i užívat. Možná bych to popsala jako stav, kdy se ve vás probouzí jakási to divná a hodně velká síla, energie, stoupá vzhůru..jako když si jen tak zařve lev...jenže když jste žena...???? Ženy jsou přeci tak něžné a slabé a pečující pohlaví, že???
Ruka by tehdy s těmi pastelkami po papíře doslova lítala, ale šlo jí to jen velmi ztuha....spíš se dřela chuděra ruka a já taky :-) Takové brždění tvůrčího potenciálu a zastaralá potřeba jít na to hlavně péčí a dřinou – to je nářez vážení přátelé.
Nicméně i původní podoba obrazu sklidila dosti pochval a obdivu..to zas překvapilo mě a zejména to, co různého v něm zejména ženy viděly. Kupodivu nic zlého ani temného...on je to i cíl. Obraz se musí přeci jenom vyharmonizovat spolu s tvůrcem a vlastně to jinak nejde, než to vnitřní dění prostě přijmout. Proces i svůj aktuální stav přijmout a tím se i ta mysl a ruka tak nějak uvolní a vy pak spíš sledujete, co to vzniká na papíře a i Vaše energie se tak nějak odlehčí – sledujete divadlo na papíře a začíná Vám připadat i krásné a zvláštní a nové a jiné a všechno staré a pod kůži zažité alespoň nad tím papírem a s pastelkou v ruce prostě postupně mizí. Vznikne něco čistého.
On vlastně ten obraz tuším i vznikal na klubové téma „bouře“..takže vlastně trefa. Letošní léto myslím ty deště a bouře přírodní nakonec vítáme všichni.: -)
Jenže ten obraz se tvářil, že je v pořádku několik měsíců. A najednou volal: „Já od Tebe ještě něco chci!“ A upozorňoval na sebe a přitahoval moji pozornost. „Nejsem hotový úplně a Ty to teď už víš! Ty to teď už taky cítíš!“
Tak co bys ode mě chtěl? Říkala jsem si....a pak přišla myšlenka síly blesku a touha silná jako super lano. Vezmi tempery a pojď! Černou, bílou...pojď! Bylo to poprvé v životě, kdy jsem se odvážila zariskovat, že ten obraz buď dokonale zničím a nebo mu fakt uvěřím a udělám, co chce....a když vezmete černou temperu, tak toho z pastelkové kresby zmizí dost...a když místy přidáte zase tu bílou temperu do určitých míst...
Můj první zážitek s totální rekonstrukcí obrazu. A co z něj dneska je? Nádherná Kometa, která vypráví příběh: Myšlenka je jako kometa. Buď způsobí katastrofu a nebo zázrak. :-)
A tak to je i v životě.
Obraz Kometa je dnes už dokonalý a můžete jej mít. Klikněte si zde zde.